Divadlo v Lysé

Počátky

Poprvé byla v našem městě zaznamenaná divadelní činnost již roku 1752, a sice v podání členů řádu augustiniánů. V roce 1819 uvedlo na zámecké scéně Ochotnické divadlo hru v české řeči Berounské koláče Jana Nepomuka Štěpánka. Toto představení inicioval plzeňský premonstrátor J. V. Sedláček.

Tyl a další divadelní spolky v devatenáctém a dvacátém století

Rok 1856 představuje počátek téměř nepřetržité divadelní tradice v Lysé nad Labem. Toho roku byl pod vedením zdejšího rodáka, krejčovského mistra Jana Féra, založen Spolek divadelních ochotníků Tyl. Ještě téhož roku sehráli ochotníci svou první hru, Moliérova Lakomce.

V dubnu 1870 uvedl divadelní spolek Klicperovo drama Loupež aneb Jindřich z Dubínova.

Spolek Tyl úspěšně působil do roku 1874, kdy kvůli hospodářským potížím a požáru města zanikly všechny spolky ve městě. Již v roce 1880 byl však Tyl jako jeden z prvních spolků obnoven.

V roce 1897 se spolky Tyl, Čtenářská beseda a Zpěvácký kroužek Dalibor sjednotily pod společným názvem Beseda. Tak působily až do první světové války, která spolkovou činnost přerušila. Pět let po konci války byl znovu založen samostatný Spolek divadelních ochotníků SDO Tyl. Tento spolek sestával z řemeslníků a zaměstnanců firmy Vichr. Následujícího roku uvedli první hru po znovuzaložení spolku, jednalo se o veselohru Žabec. Vedle SDO Tyl však nadále působil i druhý divadelní soubor Beseda. V prvním roce druhé světové války začal v Tylu působit významný režisér i herec Norbert Chleborád, který v něm byl aktivní až do své smrti r. 1969.

Vedle ochotníků z SDO Tyl byli však v Lysé divadelně aktivní i členové jiných spolků. Patřily mezi ně Sokol, Dělnická tělovýchovná jednota, studentské spolky, baráčníci.

Při oslavách 650 let založení Lysé nad Labem v roce 1941 nastudovali místní ochotníci pět divadelních her. Jednalo se o hry Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová, Čekanky, Maryša. Posledním kusem bylo autorské dílo pátera Josefa Vojáčka Dramatická scéna o založení města Lysé nad Labem. Na plakátech visel zákaz vstupu Židům. V těžkých válečných letech 1941 – 43 působil při SDO Tyl Soubor mladých. Od roku 1944 bylo po dobu šesti let aktivní Studio mladých. Po druhé světové válce vzniklo dělnické divadlo firmy Vichr. Nastupující éra komunistů se projevila i ve vzniku komunistického avantgardního divadla Nová scéna roku 1947, která byla hned následujícího roku sloučena s SDO Tyl.

V roce 1952 se všechny spolky z Lysé zapojily do přehlídky zvyků z konce masopustu pod názvem Bakchus. Akce se účastnilo 1500 účinkujících ve staročeském oblečení podle Lidových zvyků a obyčejů Zdeňka Zíbrta. Městem projížděly alegorické vozy s krojovanými průvody a na provizorních jevištích se odehrávaly dramatické scény. Představení zhlédlo asi 13000 diváků. Téhož roku ochotníci z Tylu uvedli hru Hrstka věrných. Citujeme z jejího programu: Hra zachycuje politické poměry na konci minulého století a začátkem tohoto století. Zvláště dobře zachycuje proradnost pravicových sociálních demokratů a první těžké kroky dělnické třídy za svržení kapitalismu.

Roku 1953 se SDO Tyl stal dramatickým odborem Osvětové besedy. V jejím rámci od roku 1955 působil i dětský divadelní soubor, který vedla Helena Švarcová. Mladí divadelníci uvedli hry Princezna Zlatovláska, Sněhurka a sedm trpaslíků, Stříbrná studánka, Sůl nad zlato.

V šedesátých letech působilo v divadelním sálku bývalého hostince U Zlatého bažanta loutkové divadlo n.p. Kovona. Osvětová beseda byla zrušena roku 1974, její funkci převzalo nově založené Městské kulturní středisko.Zřejmě nejslavnější hereckou osobností, která se narodila a působila v Lysé nad Labem, je Růžena Merunková. Už její rodiče byli nadšenými ochotníky a Růžena se herecky zapojila do SDO Tyl od dětských let. Později vystudovala nymburské gymnázium a poté DAMU. Růžena Merunková si zahrála i v Národním divadle, nejdéle však působila v pražském Realistickém divadle. Vidět ji můžete i v několika filmech. Úspěch slavila rovněž na poli dabingu, za celoživotní mistrovství v něm získala cenu Františka Filipovského. Na roky prožité v Lysé nikdy nezapomněla a stále se sem vrací, ať už na srazy se spolužáky, nebo na besedy do domova na zámku.

V Lysé nad Labem bylo v zámecké zahradě přírodní divadlo. Roku 1950 se zde konal první ročník Oblastních divadelních her pražského kraje Vodákův červenec. Tuto divadelní přehlídku pořádal SDO Tyl a nazval ji k uctění památky a desátému výročí úmrtí lyského rodáka Jindřicha Vodáka, předního českého divadelního kritika.

 

Po celou dobu existence ochotnického divadla v Lysé nad Labem bylo hlavním působištěm divadelníků jeviště hotelu u nádraží, jehož jméno se v průběhu časů měnilo. Nejznámějším názvem byl patrně hotel Král, v dobách komunismu pak Polabí, současníkům známý jako dnes již také bývalý klub Calypsso. Zejména ve čtyřicátých letech dvacátého století tu však byly usilovné snahy o získání a vytvoření prostoru odpovídajícího divadelním potřebám. Těsně po válce vznikl plán na adaptaci části klášterní budovy na stálé divadlo. Ta se však neuskutečnila. Později byly velké snahy získat a upravit budovu čp. 70 v ulici Na Písku, která patřila klášterskému pivovaru. Spodní místnost v roce 1947 sloužila stále jako stáčírna klášterského piva, v prvním poschodí byla místnost o rozměrech 6 x 10 metrů. Bohužel úprava budovy pro potřeby lyského divadla ztroskotala na pozdějším nezájmu města a nedostatku finančních prostředků.

Hudební divadlo klubu mladých

V r. 1976 začala nová divadelní epocha založením Hudebního divadla klubu mladých (HDKM). Hlavní postavou souboru se stal autor muzikálů a vedoucí hotelu Polabí (později Král) Bohumil Kolací. Hotel byl domácí scénou pro představení i zkoušky. Postupně se soubor rozrostl až na čtyřicet lidí. Divadlo bylo autorské, hudbu psal Kolací, texty Pavel Šíma. Hudbu nahrávala čelákovická kapela Dekameron a při představeních byla pouštěna ze záznamu. První muzikál Filip a Kateřina měl premiéru r. 1977 a zaznamenal velký úspěch.

Divadelní představení byla plná humoru a nadsázky a navazovala na tradici Semaforu či Osvobozeného divadla. Žánrově byla představení pestrá, často byly přítomné milostné či detektivní zápletky, téměř vždy s komediálním účinkem. HDKM přineslo několik výpravných muzikálů plných lehce přístupné zábavy, které si získaly značnou oblibu. V osmdesátých letech uspěli se shakespearovskou adaptací Sen. Všichni herci byli ryzí amatéři bez dřívějších divadelních zkušeností, ovšem s o to větším nasazením. Členové souboru věnovali divadlu prakticky všechen volný čas, jak při zkouškách, představeních v Lysé či jinde po republice, tak třeba při navrhování a šití vlastních kostýmů či tvorbě kulis.

Člen souboru Miroslav Pokorný v roce 1982 upravil a režíroval Machiavelliho Mandragoru s názvem Komedie pro pár kapek a o rok později loutkohru Matěje Kopeckého Člověk Jan doktor Faust.  Roku 1984 HDKM zaniklo a na jeho půdorysu vzniká divadlo AHA! Zůstala značná část souboru z HDKM a vedoucím se stal právě Mirek Pokorný.

Ovšem obrázek o působení divadelníků by nebyl úplný, kdybychom nezmínili jejich další aktivity. V osmdesátých letech pořádali v hotelu Polabí divadelní plesy či gurmánské večery provázené scénkami přibližujícími zemi, ze které pocházela představovaná kuchyně. Na přelomu tisíciletí se veliké oblibě těšily Šporkovské slavnosti, jejichž součástí byly Kolacím sepsané scénky, inscenovaná Hubertská mše na zámku, dožínky za účasti hraběte Šporka představovaného Jaroslavem Bittnerem.

Od r. 1978 pořádalo HDKM v zámeckém parku divadelní festival Divadelní červen, na který se posléze každoročně sjížděly soubory z celých Čech. Festival vydržel až do počátku 90. let.

AHA!

Amatérské, hudební, autorské! To jsou slova charakterizující název a podstatu nového tělesa. Zůstal přítomný humor, ale ambice divadla se proměnily. Tvůrci se chtěli posunout na vyšší uměleckou úroveň, přinášet tvorbu s větším přesahem a hloubkou. Hned od prvního představení Tragedyje masopustu Mirka Pokorného a Petra Moravce byla tato snaha úspěšná. Divadlo AHA! vynikalo tvůrčím nasazením, odvážným pojetím, vysokou kvalitou, která svědčila spíše o profesionální úrovni divadelnictví než o amatérském počínání. Přineslo několik her premiérově uváděných v rámci celé republiky. Každoročně se úspěšně účastnili Jiráskova Hronova, ale někdy i přehlídek profesionálních souborů. Pro některé diváky se stali zjevením svou dovedností skloubit humor s existenciální tíží, tragické tóny s černohumornou nadsázkou. Pro Mirka Pokorného bylo podstatné vyvolávání emocí, mnohdy hlubokých, vypjatých, veselých i chmurných. Představení měla diváka sice pobavit, ale rovněž a zejména zasáhnout, otevřít mu oči, proměnit jej.

V osmdesátých letech uspěli se shakespearovskou adaptací Sen

Soubor se pak víc a víc věnoval avantgardnímu pojetí a zpracovával hry zejména polských nekonvenčních autorů 20. století (T. Rozewicz, S. I. Witkiewicz, S. Mrozek) nebo i světově proslulých pařížských bouřliváků B. Viana či J. Geneta. Na konci osmdesátých let přišlo divadlo AHA! s výraznou hrou Tadeusze Rózewicze Stará žena vysedává, která představovala vizi matky Země ničené svými nehodnými dětmi, lidmi.

V souboru se vyprofilovalo několik výrazných hereckých osobností, které podle dobových svědectví podávaly vynikající výkony. Neustálé náročné snahy posouvat  horizonty při hledání hranic uměleckého sebevyjádření a lidské podstaty vůbec měly za následek poměrně časté změny ve složení souboru – ať už z psychických nebo existenčních důvodů. Původní jádro Divadla AHA! však dál zarputile pokračovalo ve svém cílevědomém směřování.

Soubor s různými peripetiemi úspěšně přečkal rok 1989 a začal působit v lyském kině, které Mirek Pokorný nově provozoval. V roce 1998 přišla podle některých vrcholná inscenace Narozeniny Harolda Pintera. Její derniéra proběhla v roce 2000 v zaplněném sále divadla Na Zábradlí. V druhé polovině 90. let přicházeli do souboru i profesionální herci z vysočanského divadla Gong, kam se už zcela profesionalizované divadlo posléze přemístilo.

Více se o divadle AHA! můžete dočíst v rozhovoru s Mirkem Pokorným.

Vzpomínka Martina Podaného na éru divadla AHA!

Já mám divadlo AHA! hodně spojené s dospíváním, což bývá nejlepší bezstarostný věk. V roce 1995 mi bylo osmnáct a devadesátky byly, co se týče kultury, úplně nejvíc a hladový člověk stále objevoval něco nového, nasával všechny ty kapely-koncerty-divadelní představení-umělce atd.

Když bylo v Lysý AHA! na vrcholu, jezdily na premiéry mraky lidí z Prahy, kino bylo narvaný až po střechu a ty popremiérový mejdany byly neuvěřitelný. Divadlo AHA! v té době dělalo hodně černé komedie, např. Boris Vian, Slawomir Mrožek, Harold Pinter atd. a to mě moc oslovovalo.

Většina Lysáků ze souboru byli kluci starší než já, např. René Dubovský, Jarmil Škvrna, Jaroslav Albín Procházka atd. Půjčoval jsem si od nich muziku, dostával tipy na kapely a podobně. To prostředí mě prostě formovalo a ukazovalo mi směr. Moc rád jsem tam chodil.

Divadelní spolky, který sem Mirek Pokorný v rámci Divadelního června, festivalu pouličního divadla, zval, byly často to nejlepší, co experimentální/avantgardní divadlo té doby v ČR nabízelo. Např. Theatro Novogo Fronta bylo fakt neuvěřitelné. Vzpomínám na jedno představení, které se celé odehrávalo venku před kinem, pršelo, v sudu hořely ohně, všichni účinkující měli oholené hlavy, byli polonazí, natřeni na bílo, plazili se po zemi v kalužích vody… Ještě teď, když si na to vzpomenu, mám husí kůži. Opravdu silný zážitek.

Mirek tam taky dělal filmový festivaly, běžely nám tu v Lysý filmy z projektu 100, který šly v Praze pouze v artových kinech. Chodil jsem tam skoro každý večer. Samozřejmě to bylo hlavně tou dobou 90. let, kdy vše bylo nové a v rozpuku. Moc mi tohle v současnosti v Lysé chybí, více experimentu a alternativy a méně mainstreamu.

 

Náplavka

Více než důstojným pokračovatelem bohaté divadelní tradice v našem městě je v současnosti především soubor Náplavka. Jeho členové se dali dohromady v roce 2013 vedeni touhou po rozšíření nabídky živé kultury v Lysé a také po vlastním sebevyjádření a naplnění vnitřního potenciálu. Základ tvořili manželé Jan a Zuzka Burdovi a jejich kamarád s uměleckým jménem Hugo Charvát, trojice, která se znala již od vysokoškolských let a také za sebou měla společnou divadelní zkušenost. Postupně se přidaly vystudovaná operní pěvkyně Daniela Smutná, nadaná grafička Petra Tesařová a další.

Název souboru s nadsázkou odkazuje na skutečnost, že téměř všichni členové souboru jsou zdejší naplaveniny. O zaměření a poetice divadelního spolku měli od začátku jasno. Nechtěli jít snadnou cestou výběru známých či široce přístupných her. Naopak byli a jsou divadlem ryze autorským, hrají vlastní texty, byť často inspirované díly jiných autorů. V textech i způsobu provedení je silně přítomný humor, mnohdy groteskní, místy černý, lehce absurdní, nadsazený. Nejde však o tvorbu ryze zábavovou, vždy je přítomný příběh, myšlenka, sdělení, ovšem bez přímočarosti a jednoznačnosti. Rovněž nemá divadlo chuť se věnovat politickým tématům, komunální satiře.

Hlavním autorem her je principál a režisér Jan Burda, v psaní a režírování jej doplňuje Hugo Charvát. Každý herec se však určitým způsobem podílí na tvorbě zejména své postavy, a tím i na celku výsledné podoby hry v průběhu zkoušení a opakovaného hraní. V dubnu 2014 přišla premiéra hry Léčba neklidem a Náplavka zaznamenala okamžitý úspěch, který je dokladem jednak hladu po vlastním živém divadle ve městě, ale především kvality souboru. Domovským přístavem se při absenci jiného vhodného prostoru stalo logicky městské kino, a to jak pro představení, tak zkoušení. Principál divadla Jan Burda si spolupráci s provozovateli kina velmi chválí, stejně jako dlouhodobou podporu souboru ze strany města.

vždy s úspěchem

Pro divadlo je typická výrazná vizuální složka opřená o kostýmy, kulisy, ale i plakáty vytvářené Mikulášem Kavanem. Velmi podstatná je rovněž hudební součást představení, a to překvapivě v živé podobě kapely muzikantů ze základní umělecké školy vedené Vítem Andrštem, který je také výhradním autorem skladem nebo hudebních aranží. Umělci se snaží, aby se jejich výrazové prostředky neopakovaly, ale přirozeně vyvíjely. To je znát i na pohybové stránce, kdy Náplavka začala spolupracovat s choreografkou Vendulou Burger, která má svou pohybovou školu v Praze a bydlí na Nymbursku.

Ačkoli je tedy divadlo Náplavka tvořené nadšenci obětujícími tvorbě svůj volný čas, lze stěží hovořit o ryze amatérském divadle. Nasazení, talent, dovednost, prohlubující se zkušenosti, šíře záběru, odvážný přístup, vysoká kvalita různých uměleckých složek, preciznost, to vše dělá z Náplavky téměř profesionální soubor, kterému chybí jen krůček do světa velkého divadla. O to více nás může mrzet, že v Lysé chybí opravdové kamenné divadlo, ve kterém by Náplavka mohla rozehrát svůj um odpovídajícím způsobem. Prostor, kam by mohly přijíždět stálé soubory z okolních či vzdálenějších míst. Umělci z Lysé se poměrně rychle etablovali a na jejich jednotlivá představení chodí odhadem celkem až 1200 lidí, což je na město naší velikosti velký úspěch.  Zřejmě nejúspěšnější inscenací se stala hra To jsme my! Náplavka grotesque (2019) volně inspirovaná divadelními scénkami francouzského humoristy P. H. Camiho, jehož styl se blíží bláznivé grotesce. Divadelníci dali o sobě vědět i mimo hranice našeho regionu, zahráli si v Praze a dalších městech, vždy s úspěchem.

Rozjezd stále ještě mladého divadla bohužel zbrzdila protikovidová opatření. V roce 2020 vinou restrikcí přišli o několik desítek připravených vystoupení. Rovněž museli upustit od nazkoušení nově chystané divadelní variace faustovského motivu v díle Šťastný člověk (či Ostrov). Tu napsal Honza Burda v inspiraci povídkou Williama Somerseta Maughama, a tentokrát se má jednat o vážnější zamyšlení nad lidským údělem. V té době se vrátili k již dříve napsané hře Hugo Charváta, doku-komedii Krásné obrázky z Hrozného života o lyském rodáku, orientalistovi Bedřichu Hrozném, na jejímž základě napsali a natočili třídílný televizní seriál. Jedná se o edukativní a zábavnou inscenaci natočenou ve spolupráci s Snews a hostujícím režisérem Janem Kuncem. Mikuláš Kavan přišel s nápadem na tvorbu chetitských čepic podle dochovaných reliéfů a také kostýmy odpovídají době před několika tisíci lety, která se prolíná s životem Bedřicha Hrozného. Dne 14. října měl seriál premiéru v lyském kině. Projekt mohl vzniknout díky finanční podpoře Středočeského kraje a města Lysá nad Labem. Poté spatřila světlo světa i samotná divadelní podoba této hry, v kině se odehrálo několik představení a další jsou naplánována na příští rok.

Další hry Náplavky jsou:

Nešahej mi na voči. Autorské nastudování výběru absurdních textů ruského básníka Daniila Charmse.

Poupata odkvétají v máji (2018). Inspirace novelou H. E. Batese. Komedie o rodině, která si žije po svém až do chvíle, kdy ji navštíví úředník z berního úřadu. Na jahodových plantážích se rozehrávají příběhy a intriky vesnických postav i zvířat, které nevyhnutelně směřují ke šťastnému konci.

ZUŠ

V Lysé nad Labem máme předpoklady pro to, aby se zde divadelní tradice udržela a rozvíjela i v budoucnu. Jedním z nich je bezpochyby i vysoká úroveň výuky na Základní umělecké škole Františka Antonína Šporka a jejím literárně-dramatickém oboru. S velkým zaujetím pro věc jej již patnáct let vede vystudovaná a praktikující divadelnice Kateřina Urbánková z Poděbrad, která jej převzala v roce 2006 od Věry Škvrnové, členky souboru HDKM i divadla AHA!. Výuka v oboru zde probíhá již od šedesátých let minulého století. Tento obor je sice nejmladším a nejmenším oborem ve škole, ale pravidelně si zapisuje o to výraznější úspěchy.

Podle Kateřiny Urbánkové je smyslem výuky vytváření prostoru pro tvorbu, pro svobodný projev. Chce, aby z dětí byli nejen poučení herci (ať už profesionální či amatérští), ale i poučení diváci. A zároveň lidé, kteří vnímají divadlo jako součást naší kultury a kteří se stanou pravidelnými návštěvníky divadel. Děti se v rámci oboru učí rovněž psát, přemýšlet o textu i rozumět literatuře jako takové. Úspěchem je i to, že děti si odnášejí schopnost vystoupit na veřejnosti, dobře formulovat své myšlenky, ale i hlubší znalosti o literatuře a divadle a čtenářský zápal. Některé děti pak pokračují v dráze profesionálního herectví, studovaly nebo studují např. na pražské nebo brněnské konzervatoři nebo na vyšší odborné škole herecké.

Již od čtyř let mohou děti chodit do ministudia Šikulka. Od šesti let pak už mohou studovat literárně-dramatický obor v ZUŠ. Kapacita pro literárně-dramatický obor je celkem 45 dětí a lze jej navštěvovat po dobu docházky na základní a střední školu. Během prvních dvou let projdou školáčci skupinovou přípravnou dramatickou výchovou, další dva roky dramatickou průpravou a od čtvrtého ročníku se rozvíjejí v předmětech Dramatika a Slovesnost a pohyb. Individuálně pracují v předmětu Přednes. Jednou ročně děti jezdí do divadla nebo naopak škola zve divadelníky, kteří předávají dětem své zkušenosti. Každé dítě v rámci oboru alespoň dvakrát ročně vystupuje na veřejnosti, jednou sólově, jednou v rámci skupinového představení. Jak už to bývá, děti často s nástupem na střední školu z oboru z časových nebo jiných důvodů odcházejí. Absolventská skupina bývá zpravidla šestičlenná.

Před dvěma roky vybudovala ZUŠ za financování a podpory zřizovatele, Města Lysá nad Labem, v podkroví školy divadelní sálek, na který je paní Urbánková právem pyšná. Divadlo pod střechou ZUŠ, jak sálek nazvali, umožňuje na potřebné výši nejen výuku a zkoušení, ale i představení zejména pro rodiče. Škola se snaží, aby si děti během výuky vyzkoušely co nejširší rejstřík divadelní práce. Zkoušejí kupříkladu pohybové divadlo, přednes poezie, absurdní divadlo i předmětové – loutkové divadlo. Jde o to neuzavřít děti do nějaké škatulky. Témata mnohdy pomáhají přinášet a vytvářet sami studenti. Děti spolupracují v rámci různých ročníků, poznávají se a vytvářejí autorská společná díla v rámci skupinového soustředění. Spolupráce však v bohaté míře probíhá i s dalšími obory na škole, hudebním, výtvarným a tanečním. Představení pak často zahrnují činohru a hudební, výtvarnou či baletní složku. Příkladem může být i pořad Maluji a píšu. Děti z dramatického oboru napsaly reflexe inspirované díly svých spolužáků z výtvarného oboru, které si prohlédly na výstavě. Pak následovalo představení, na kterém se četly texty a k nim se ukazovaly příslušné obrázky.

Děti z Literárně-dramatického oboru se pravidelně účastní přehlídky dětských a studentských divadelních souborů v Novém Strašecí. Někdy se jim povede postoupit do národního kola studentské přehlídky Mladá scéna v Ústí nad Orlicí nebo na národní přehlídku dětských souborů ve Svitavách. Ve Svitavách probíhá každý rok i národní kolo přehlídky sólových recitátorů, kam už také několik žáků přes okresní kolo v Nymburce a krajské v Kolíně postoupilo. Jednou za tři roky se konají sólové i souborové přehlídky žáků literárně-dramatických oborů ZUŠ. V našem kraji i okrese probíhají tyto přehlídky v divadle v Poděbradech.

Velmi úspěšná spolupráce probíhá s klavíristkou a učitelkou Ellinou Belčikovou, se kterou dramatický kroužek nastudoval řadu koncertních melodramů. I díky ní se žačky umístily na národní přehlídce přednesu koncertního melodramu v Šumperku na medailových pozicích. V různých letech Anna Faldusová na prvním, Gabriella Farr na druhém a Anežka Burdová na třetím místě (2016). Tři melodramy byly s původní hudbou, kterou přímo pro interpretky napsal učitel, kytarista a hudební skladatel Lukáš Sommer (melodram na básně Václava Hraběte, na básně Christiana Morgensterna v překladu Josefa Hiršala a na Lingvistickou pohádku Petra Nikla).

Přehled nejvýznamnějších divadelních a mezioborových inscenací ZUŠ F. A. Šporka

Prvním mezioborovým představením byl v roce 2006 muzikál Scrooge na motivy povídky Vánoční koleda Charlese Dickense. Autorkou hudby i textů byla Jana Štromská, režie podle svého scénáře se chopila Kateřina Urbánková.

Dalším mezioborovým počinem byl v roce 2008 muzikál Mrazík – opět volně na motivy známé ruské filmové pohádky. Na scéně se spolu sešli žáci všech oborů i učitelé.

Velkým meziboorovým představením byl muzikál Král Zbojníků s libretem Lady Staré a hudbou učitele zpěvu ZUŠ Daniela Klána. Představení nastudovali v roce 2011 a reprízovali s dalšími žáky v roce 2020.

V roce 2013 uvedla ZUŠ slavnostní mezioborové představení, ve kterém účinkovala řada žáků a učitelů Sporck – Persona Baroque. Námět vytvořila Kateřina Urbánková, dialogy napsal Jan Burda a původní hudbu Lukáš Sommer.

Díky společné práci všech oborů vzniklo v roce 2016 i další muzikálové představení Jede král!! na motivy filmu Noc na Karlštejně. Na scénáři se podílely Jana Erbenová, Kateřina Urbánková a Kateřina Klánová, vystoupili žáci pěveckých sborů, tanečního oboru a literárně dramatického oboru, výtvarný obor připravil kulisy, rekvizity a průvodní výstavu k představení

Dvojího uvedení v roce 2016 a 2018 se dočkal také původní muzikál Sindibád. Hudbu a libreto zkomponoval Lukáš Sommer, texty dialogů Lukáš Sommer a Kateřina Urbánková.

Nejvíce repríz se dočkalo hudební představení Inspekce vodníků. Bylo nastudováno v letech 2012 a 2018. Hrálo se v lyském kině, v poděbradském divadle a v MŠ v Ostré. Hudbu složil Antonín Merhaut, text napsal Václav Fischer a Miloš Kratochvíl.

V roce 2019 nastudovali Čertovskou pohádku. Scénář vznikl úpravou Mikulášské pohádky Evy Hurdové a Marie Adamovské, upravili Roman Škala a Kateřina Urbánková. Scénář napsali Roman Škala a Kateřina Urbánková, texty písní – Roman Škala, Eva Hurdová, Marie Adamovská, hudba – Roman Škala, Daniel Klán.

V inscenační tvorbě zabrousili do mnohých vod. V roce 2017 vystoupily Natálie Erbenová a Anežka Urbanové na soutěžní přehlídce Českého svazu divadelních ochotníků Kandrdásek v Bystřici u Benešova. Předvedly dialogy Chrobáka a Chrobačky a Cvrčka a Cvrčkové ze hry Ze života hmyzu bratří Čapků.

V roce 2017 hráli žáci v lyském kině a později v divadle v Poděbradech na festivalu Vaňáles hru Noëla Cowarda Rozmarný duch v podání Dominiky Byrtusové, Anežky Urbanové, Ondry Kohoutka, Michaely Tomanové a Natálie Erbenové.

V roce 2018 ZUŠ v Kolíně na studentské přehlídce Zámecká prkna uvedla premiéru autorského představení Rychlé šípy na scéně a něco navrch. Další reprízy se odehrály na poděbradském Vaňálesu, na školení učitelů dramatické výchovy v Jičíně a na krajské postupové přehlídce v Novém Strašecí. Představení bylo nominováno do širšího výběru národní přehlídky ve Svitavách.

Rok 2019 přinesl dvě pěkné inscenace. Žáci 4. ročníku připravili svoji dramatizaci knihy Půlnoční gang Davida Walliamse a nejstarší skupina Komedii o šalině Markéty Ketnerové. Obě představení hráli kromě lyského kina na festivalu mladého divadla z regionu Vaňáles v Poděbradech. Půlnoční gang ještě na přehlídce dětského divadla Symfonická kláda také v Poděbradech.

Sezonu 2020/21 zakončil dramaťák čtyřmi inscenacemi.

Autorskou hrou Dívčí přátelství – na motivy Miro Gavrana a jeho hry Vše o ženách.

Pětice absolventek Klára Jedličková, Lucie Rambousková, Barbora Šídová, Eliška Fiedlerová a Amálie Němcová sehrála konverzační komedii Petera Quiltera Opona nahoru!

Premiéru měly aktovky Květy Legátové Audience a Václava Havla Motýl na anténě. S tímto představením studenti Veronika Chrpová, Anna Podaná, Josef Švejda a Václav Zumr hostovali v divadle Gong v Praze.

Další divadelníci

Někteří ochotníci z Lysé nad Labem působí rovněž v milovickém AZ divadle, které se zaměřuje především na pohádky a představení pro děti. Z autorského pera lyské scénáristky Veroniky Vaňáčkové vzešlo pásmo divadelních her, poslední uvedenou hrou byly Indiánské pohádky. Představení těchto nadšených amatérských divadelníků můžete zhlédnout na různých akcích pro děti či lyských slavnostech.

Poděkování

Tento článek by nevznikl bez pomoci mnoha ochotných spolupracujících. Poděkování patří především Vladimíře Jiřičné, Věře Škvrnové, Kateřině Urbánkové, Janu Burdovi a Miroslavu Pokornému.

 

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru

Připojte se do našeho emailového seznamu a nenechte si ujít informace, novinky a kauzy z Lysé nad Labem.

Odesláním formulář souhlasíte se zpracováním osobních údajů: Prohlášení naleznete zde.