Reakce k článku "Připravované projekty radnice ke zlepšení životního prostředí" (Listy 09/2020) |

V zářijových Listech se objevil text z pera místostarosty Mgr. Jiřího Havelky, který popisuje čtyři různé projekty ke zlepšení životního prostředí v Lysé nad Labem, resp. v jejím bližším okolí. Jakkoliv jsou taková opatření potřebná a prospěšná, schází mi v nich jistá koncepčnost. Logickým parametrem navrhovaných opatření je vlastnictví pozemků městem. Tento předpoklad je však splněn pouze u tří ze čtyř uvedených projektů, přičemž v případě jednoho z nich bude třeba jednat s dalšími soukromými majiteli. 

I na základě této skutečnosti bych rozdělil navrhovaná opatření do dvou skupin. Do první skupiny patří projekty ovocného sadu na Řehačce a revitalizace rybníčku u Karlova. 

Využití pozemku p.č. 1479/1 na Řehačce pro ovocný sad se zdá být přínosné. Ovocné sady, které vždy patřily k okolí Lysé, jsou povětšinou neudržované a mizí. V katastru bohužel není určena bonita půdy, která by měla být změněna na sad. Jeho výsadba pak předpokládá dlouhodobou péči města (nebo nájemce) o vysazené stromy. Lze předpokládat, že správce sadu ho bude chtít chránit, tudíž jeho přístupnost bude omezená.

Revitalizace rybníčku u Karlova je rozumným krokem, kterému stojí v cestě pouze dohoda s majiteli pozemků, které zasahují do jeho plochy. Pokud zůstane nerekreační vodní plochou, mohl by opravdu dlouhodobě plnit svůj hlavní účel, regulaci vody ve vodoteči, která z něj vytéká.

Další dva projekty, tedy vodní plocha v bývalém kalu litolského cukrovaru a větrolam na Zbudově, skýtají mnohem větší počet problémů. 

Nejprve k větrolamu. Jakkoliv Lysá větrolamy potřebuje, a to především ve směru od západu, což navrhovaný projekt splňuje, zaráží mne především lehkost projekce tohoto opatření na městské pozemky, které jsou zrovna k dispozici. Jsou to přeci dva současní zastupitelé za ODS, kteří se dlouhodobě věnují pozemkovým úpravám a jsou zároveň zástupci města v tomto procesu. Principem pozemkových úprav je mj. sjednocení roztříštěné pozemkové držby jednotlivých majitelů a zároveň vyznačení skutečných hranic pozemků v extravilánu. Jelikož však pozemkové úpravy dosud na našem katastru neproběhly, reálně hrozí, že hranice pozemků budou stanoveny jinak, než je tomu v současnosti a investice města se stane cizím majetkem, nebo nebude moci být na příslušném pozemku realizována. Chtěl bych upozornit, že s výjimkou cukrovarského kalu se to týká všech tří zbývajících projektů!

Právě v rámci pozemkových úprav je možné sjednocení pozemků a vznik souvislých pozemkových celků, které umožní realizaci potřebných opatření v krajině (větrolamy, meze, poldry a mokřady, cesty apod.). Proto mne překvapuje snaha vytvořit větrolam přesně tam, kde to v tuto chvíli „asi jde“, bez jakéhokoliv přihlédnutí k jeho smyslu a návaznosti na jiné prvky ekologické stability území. Zdá se být již zcela příznačné, že výše zmíněné návrhy popírají schválený strategický plán města, kde je jasně uvedeno: První fází je příprava území v rámci využití a dělby pozemků, vyřešení vlastnických vztahů a soulad s územním plánem. Následovat bude výběr jednotlivých projektů dle jejich důležitosti, výběrové řízení na zpracování PD a provedení záměru. Vlastní realizace včetně následné péče uzavře projekt. Pozemkové úpravy a souběžně probíhající digitalizace katastrálního operátu začaly v roce 2019 a jejich dokončení lze očekávat spíše v horizontu několika let.

Nejvíce problematickým projektem je pak zbudování rybníka na místě cukrovarského kalu v Litoli. Pokud pomineme v Havelkově článku zmíněnou skutečnost, že pozemek v tomto případě městu nepatří, vzniká zde spousta dalších překážek pro deklarované využití jako „relaxační zónu“. Nejprve je třeba připomenout, že vodoteč, která tento prostor napájí, periodicky vysychá. Jedná se o zatrubněnou vodoteč přivádějící vodu pod celým městem z polí východně od Lysé, mj. z mokřadu Žabák. Pak už do zmíněné lokality ústí pouze přepad z čistírny odpadních vod, což může v budoucnu spíše způsobit problémy s kvalitou vody. Dostupnými zdroji vody pro rybník tak zůstává pouze Litolská svodnice nebo spodní voda. Litolská svodnice přivádí větší část své vody z Labe. Hladina spodní vody zde bude patrně vysoká. Ani jeden z těchto zdrojů však podle mého soudu nenaplňuje podstatu procesu zadržování vody v krajině.

Vedle nedostatku vody je zde i otázka dostupnosti pro „relaxační využití“. Pokud jím není myšleno pouhé rybaření a krmení kachen, prostor je dopravně problematicky dostupný. Vedou kolem něj sice obecní cesty, ale ostatní pozemky, např. pro parkoviště, jsou již využity firmou ARS-Altman (severně), nebo jsou v soukromém držení (západně u ČOV). Propojení s projektovaným přístavištěm v Litoli brání mj. protipovodňový val, jehož obnova v porušených částech je navrhována právě v rámci pozemkových úprav. V neposlední řadě pak lze očekávat na místě kalu starou ekologickou zátěž z cukrovarské technologie.

Celý soubor opatření tak sjednocuje hlavně skutečnost, že je bude možné financovat ze Státního fondu životního prostředí. Což o to, SFŽP opravdu poskytuje dotace na úpravy v krajině často v hodnotě 80-100 % potřebné částky. Je však s podivem, že teprve po kritice vedení města ohledně jeho přístupu k životnímu prostředí v souvislosti s mokřadem Žabák, se najednou objeví jakési environmentální projekty. Jejich zjevná bezkoncepčnost bez vazby k celkovému pohledu na řešené území tak působí dojmem, že se jedná o pouhou další propagační akci. Ta skončí buď na úrovni studie/projektu, nebo zaváže město na příští roky k dodržování dotačních podmínek u projektů, jejichž přínos je diskutabilní. Charakteristickým rysem je pak také forma informování občanů, jejichž majetek vedení města pouze spravuje, o zamýšlených projektech, bez debaty o smysluplnosti svých záměrů.  

autor: Michal Řezníček

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru

Připojte se do našeho emailového seznamu a nenechte si ujít informace, novinky a kauzy z Lysé nad Labem.

Odesláním formulář souhlasíte se zpracováním osobních údajů: Prohlášení naleznete zde.