Ondřej Vaněček

“Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi.”

Ondřej si umí zachovat chladnou hlavu a vždy hledá řešení. Snaží se najít takové, aby byli všichni spokojeni. A co je hlavní, občas z něj vypadne zcela klíčový nápad, který vyřeší situaci a posune věci vpřed. Je to gentleman a srdcař. Se svým klidným a rozvážným přístupem i neotřelým humorem je dobrý parťák. Město vnímá sousedsky – respektovat se, pomáhat si a společně se o něj starat.

Rozhovor s Ondrou

Ondřeji, pokud si to správně pamatuji, tak Lysá není tvým rodným městem.

Ano, to máš pravdu, není. Jsem z Prahy, kde se odehrála většina mého života. V roce 2012 se ale naše pětičlenná rodina přestěhovala sem, do Lysé nad Labem. Město i okolní kraj se nám zalíbily, když jsme sem jezdili za manželčinými rodiči, kteří nás v přesídlení z Prahy o pět let předešli. Důležitá přitom byla také jejich zkušenost se zdejším životem. Nyní tu tedy žijeme jako třígenerační rodina v patrovém domě se zahrádkou, a obydlí si postupně vylepšujeme. Mezitím ke třem dcerám přibyla čtvrtá – dnes už všechny chodí do školy.

Tak to letos v létě budete mít krásné desáté výročí pobytu v Lysé. Jsi zde stále tak spokojen, jako když ses s rodinou přistěhoval?

Ano, jsem. Musím se přiznat, že zdejší kraj mi není úplně cizí – mám tu nějaký ten kořen. V nedalekých Benátkách nad Jizerou se totiž narodil a vyrůstal můj dědeček z otcovy strany Arnošt Vaněček, jeho maminka byla rozená Vanclová. A v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi se zase odehrávala značná část mých studií na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, která tam má školní budovy a koleje. Jednou, koncem 80. let, jsem jel od příbuzných z Mělníka do Brandýsa na přednášky, ale nějak jsem to popletl, a vlak mne dovezl do Lysé. Než mi jel další spoj, šel jsem se podívat do města – velice mi utkvěl park se vzrostlými stromy a kostel se sochami. Netušil jsem, že tu jednou budu žít. Zřejmě jakýsi dotek osudu.

Venkovštější charakter Lysé mi vyhovuje – na kole i pěšky snadno dostupná krajina, domy se zahradami, potkávání se známými. A koně jsou tu nepřehlédnutelní. Na městě se nám líbí, že není zas příliš malé, ale spíš větší, přitom starobylé, s bohatou kulturní a historickou identitou, a je tu hodně mladých rodin s dětmi. Půvabu Lysé vévodí baroko – přišel jsem mu tady ještě víc na chuť – a zdobí ji i hezké příklady prvorepublikové architektury a sem tam nějaká chalupa.

A přitom naše rodná Praha je „za rohem“ – zhruba za 45 minut se můžu dostat vlakem do centra na Masaryčku, to se nám na Lysé taky moc líbilo. Je to skoro jako tramvaj.

Zmínil jsi dobrou dostupnost do Prahy, kterou řada obyvatel oceňuje zejména z pracovního hlediska. Je to u tebe také tak?

Já mám to štěstí, že za prací dojíždět nemusím, pracuji totiž jako grafik z domova. Do Prahy se tak vypravím jen občas za přáteli, příbuznými, za kulturou nebo na nějaké nákupy. Pokud to charakter práce a počasí dovoluje, pracuji někdy v pergole nebo na lehátku na dvoře. Obvykle jsem ovšem ve svém „skriptoriu“, protože potřebuji k designování časopisů a knížek větší monitor a další zařízení.

Tvoje zaměstnání je tedy hodně sedavé. Kompenzuješ si to třeba nějakou jinou aktivitou, sportem nebo jiným koníčkem?

Co se týká sportu, tak to jsem dost zlenivěl. Jezdím tedy alespoň na kole, i z praktických důvodů: třeba k sedlákovi pro mléko a vajíčka, na nákup. Rád bych  zase začal pravidelně běhat, pro to jsou v Lysé také ideální podmínky. Jinak mám rád muziku, hraju na kytaru, ať už jen tak pro sebe, nebo s kamarády. Snažíme se k hudbě vést i dcery – dvě chodí do hudebky na flétnu, jedna „do houslí“, doma si experimentují s klávesy a na ukulele. Jedna z dcer také pomáhá v konírně, kde dostává nějaké základy jezdectví.

Na závěr našeho povídání bych se ještě ráda zeptala, jestli máš v Lysé či okolí nějaké oblíbené místo?

Těch je víc. Pro tu první pomoc, když si potřebuji provětrat hlavu a protáhnout tělo, si skočím na naši malou zahradu a dvorek. Větší porci relaxu najdu na procházce mezi poli, u řeky nebo v sochami oduševnělé zámecké zahradě. Zvlášť mi pak učarovalo zelené údolí Mlynařice a meandry za Šibákem. A samozřejmě svatováclavská eremitáž s braunovskými anděly smrti dobré a zlé – to je silné memento. Ovšem nejvydatnější studnice občerstvení je pro mne kostel, hotová pokladnice umění – ale i kdyby byl z betonu a bez výzdoby, platilo by to také. Já tady mluvím o místech, ale ono žádné místo není prázdné – ani náš dům, ani ulice, ani Lysá, ani kostely nebo kavárna či park nebo ZUŠ… Tam všude jsou lidé, komunity – hezky česky řečeno: pospolitosti. A to je nejcennější. Rodina, škola, farnost, fotbal, hospoda – to všechno jsou vztahy. Město jsou vztahy – je to voda, která ho oživuje. Těší nás, že jsme v ní mohli zakotvit. 

Základní informace o kandidátovi

Citát nebo krédo, kterým se řídíš a je tvým “svědomím”
Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi.

Název profese
Grafik, DTP operátor, redaktor

V které oblasti se v rámci LNS zapojuješ nejvíc? Čím jsi se spolupodílel na aktivitách a práci LNS? V kterých skupinách jsi aktivní?
Především ve všem, co se týká prezentace navenek – marketingu, podobě tiskovin a jejich přípravě, což se odehrává v širším týmu.

Věk, na který se cítíš.
To je různé. Bude mi 55, ale někdy mi přijde, že je mi 16, ovšem ráno se cítím většinou na 80.

Věk, který máš v občance.
55

Jak dlouho žiješ v Lysé?
Od roku 2012

Jak ti říká rodina či kamarádi? Máš přezdívku?
Přezdívku nemám. Ale moje biřmovací jméno (jméno světce, které přijímá křesťan při rituálu “duchovní dospělosti”) je Prokop. Svatý Prokop, opat sázavský, je inspirativní tím, že “zapřáhl ďábla před pluh a tak oral” – to znamená, že dynamiku negativní situace uměl využít pro vykonání dobra. Snažím se naučit se to také.

Které tvé vlastnosti ti pomáhají v práci a proč?
Hledám kladnou motivaci, k čemu ta práce poslouží. Mojí cestou je kreativita a otevřenost k týmové spolupráci. Člověk musí umět i zahodit “to svoje”, když vidí, že to poslouží lepšímu výsledku.

Co na sobě nemáš rád?
Často si při své ochotě se vším pomoci nerozvážím, jestli to budu stíhat. A tak nestíhám a jsem mrzutý. Náladovost, snažím se ji potlačovat, abych neobtěžoval ostatní – každý má dost svých starostí.

Tvoje nejoblíbenější místo v Lysé?
Domov a naše zahrada, kostel, parky, Patro a letní zahradňačky.

Kolika jazyky se domluvíš, používáš je stále? Je ti nějaký z nich nejbližší?
Kromě mateřské češtiny ještě anglicky a rusky.

Prozradíš nám něco o své rodině?
Mám čtyři dcery. Jako Karel Marek.

Kde aktuálně pracuješ? (jak se jmenuje tvoje pozice a co obnáší)
Mám pracovnu doma. Působím jako grafik, redaktor, korektor, připravuji tiskoviny na počítači.

Dělal jsi v minulosti i nějakou jinou profesi?
Vzděláním jsem učitel, aprobace český jazyk, literatura, výtvarná výchova. Dva roky jsem učil. Dlouho jsem pracoval jako redaktor v časopisech o architektuře, stavebnictví a bydlení.

V které oblasti je tvé know-how? V čem jsi dobrý a máš pracovní zkušenosti?
Je to patrné z předchozích odpovědí. Také jsem si vyzkoušel práci reportéra v regionální televizi.

V čem umíš pomoci našemu městu díky svým zkušenostem?
Myslím, že mám docela přehled o kultuře, umění, památkové péči a architektuře a v oblasti médií. V těchto oblastech bych mohl být užitečný.

Které oblasti se chceš věnovat?
Mohl bych pomoci ohledně kultury, městské památkové zóny, městského zpravodajství.